reality@agentura-v.cz 604 649 997
CIG 87/2/04 REV 2 CS
Úvod k EU Obsah ústavy Preambule Část I Část II Část III Část IV Konsolidované znění
(tzv. Maastrichtská smlouva ze 7. února 1992)
s vyznačením změn provedených Lisabonskou smlouvou
Úvodní poznámky:
1. Samotná Lisabonská smlouva má charakter novely stávajících smluv o EU a ES a obsahuje pouze 7 článků: Článek 1 obsahuje změny Maastrichtské smlouvy, článek 2 obsahuje změny Římské smlouvy z roku 1957 a články 3, 4, 6 a 7 jsou přechodná a závěrečná ustanovení. Článek 5 přečíslovává všechny články nového znění Maastrichtské i Římské smlouvy do souvislé číselné řady od 1 do 55 v případě Maastrichtské a od 1 do 358 v případě Římské smlouvy. Celý následující text je pouze provedením čl. 1 a 5 Lisabonské smlouvy.
2. Tento text neobsahuje protokoly, které jsou, resp. mají být připojeny ke Smlouvě o EU.
Vysvětlivky ke konsolidovanému znění:
Základem je nyní platný text Maastrichtské smlouvy ve znění pozdějších přístupových smluv, tedy ve znění platném ode dne našeho vstupu do EU. V něm:
- černě je označen text, který se nemění;
- červeně jsou označeny
změny provedené článkem 1 Lisabonské smlouvy: vložený text –
vypuštěný text;
- modře je zdůrazněno
přečíslování článků výsledného textu do souvislé číselné řady provedené
na základě článku 5 Lisabonské smlouvy (tj. jakási „druhá vlna“ změn):
staré, nyní platné číslování
– číslování zavedené článkem 1 Lisabonské smlouvy, ale posléze změněné
jejím článkem 5 – nové, výsledné číslování (např. článek 17
nyní platného textu Maastrichtské smlouvy byl přemístěn až za článek 28,
jako takový se nově stal článkem 28a, ale po konečném přečíslování do
souvislé číselné řady se stává článkem 33; zde se to projeví takto:
17
28a 33);
- zeleně jsou označeny komentáře; nejsou součástí textu Smlouvy o EU v žádném z jejích znění, jen upozorňují na to, na co se jinou formou upozornit nedá, neboť legislativní technika používaná orgány EU obecně a Lisabonskou smlouvou zvláště je extrémně nepřehledná.
SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII
JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGIČANŮ,
JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA DÁNSKA,
PREZIDENT SPOLKOVÉ REPUBLIKY NĚMECKO,
PREZIDENT ŘECKÉ REPUBLIKY,
JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKA,
PREZIDENT FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY,
PREZIDENT IRSKA,
PREZIDENT ITALSKÉ REPUBLIKY,
JEHO KRÁLOVSKÁ VÝSOST VELKOVÉVODA LUCEMBURSKA,
JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKA,
PREZIDENT PORTUGALSKÉ REPUBLIKY,
JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITÁNIE A SEVERNÍHO IRSKA,[1]
ROZHODNUTI vstoupit do nové etapy procesu evropské integrace zahájeného založením Evropských společenství,
INSPIRUJÍCE se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, ze kterého vzešly všeobecné hodnoty nedotknutelných a nezadatelných práv lidských bytostí, demokracie, rovnosti, svobody a právního státu,
PŘIPOMÍNAJÍCE dějinný význam překonání rozdělení evropského kontinentu a potřebu vytvořit pevné základy podoby budoucí Evropy,
POTVRZUJÍCE oddanost základním sociálním právům, jak jsou vymezena v Evropské sociální chartě podepsané dne 18. října 1961 v Turíně a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989,
POTVRZUJÍCE svou oddanost zásadám svobody, demokracie a úcty k lidským právům a základním svobodám a zásadám právního státu,
PŘEJÍCE SI prohloubit solidaritu mezi svými národy při respektování jejich historie, kultury a tradic,
PŘEJÍCE SI dále posílit demokratickou povahu a efektivní fungování orgánů a umo.nit jim tak v jednotném institucionálním rámci lépe plnit úkoly, jež jim jsou svěřeny,
ROZHODNUTI dosáhnout posílení a konvergence svých hospodářství a zavést hospodářskou a měnovou unii, jež v souladu s ustanoveními této smlouvy a Smlouvy o fungování Evropské unie zahrnuje jednotnou a stabilní měnu,
ODHODLÁNI podporovat hospodářský a sociální rozvoj svých národů s ohledem na zásadu udržitelného rozvoje a v rámci dotvoření vnitřního trhu a posilování soudržnosti a ochrany životního prostředí a provádět politiku, která bude zajišťovat, že rozvoj hospodářské integrace bude provázen rozvojem ostatních oblastí,
ROZHODNUTI zavést společné občanství pro státní příslušníky svých zemí,
ROZHODNUTI provádět společnou zahraniční a bezpečnostní politiku včetně budoucího vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu s článkem 17 ke společné obraně, a posilovat tak evropskou identitu a nezávislost v zájmu podpory míru, bezpečnosti a pokroku v Evropě a ve světě,
ROZHODNUTI usnadnit volný pohyb osob a zároveň zajišťovat bezpečnost a ochranu svého lidu vytvořením prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s ustanoveními této smlouvy a Smlouvy o fungování Evropské unie,
ROZHODNUTI pokračovat v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejblíže občanům v souladu se zásadou subsidiarity,
SE ZŘETELEM k dalším krokům, jež je třeba učinit v zájmu dosa.ení pokroku v evropské integraci,
SE ROZHODLI založit Evropskou unii, a za tím účelem byli jmenováni tito zplnomocnění zástupci:
… /jejich seznam zde není uveden/ …
KTEŘÍ se po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodli na těchto ustanoveních:
HLAVA I
SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Článek 1
Touto smlouvou zakládají Vysoké smluvní strany mezi sebou Evropskou unii (dále jen „Unie“), jíž členské státy svěřují pravomoci k dosažení společných cílů.
Tato smlouva představuje novou etapu v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
Unie je založena na Evropských společenstvích
doplněných politikami a formami spolupráce stanovenými touto smlouvou. Jejím
posláním je utvářet vztahy mezi členskými státy a mezi jejich národy na
základě soudržnosti a solidarity.
Unie je založena na této smlouvě a na Smlouvě o fungování Evropské unie (dále jen ‚Smlouvy‘). Tyto dvě smlouvy mají stejnou právní sílu. Unie nahrazuje Evropské společenství a je jeho nástupkyní.
Článek 1a
2
Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
Článek
2 3
Unie si stanoví tyto cíle:
- podporovat hospodářský a sociální pokrok a
vysokou úroveň zaměstnanosti a dosahovat vyváženého a udržitelného rozvoje,
zejména vytvořením prostoru bez vnitřních hranic, posilováním hospodářské a
sociální soudr.nosti a zavedením hospodářské a měnové unie, jež v souladu s
ustanoveními této smlouvy v konečném důsledku zahrne i jednotnou měnu;
- potvrzovat svou identitu na mezinárodní scéně,
zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně
postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést v souladu
s článkem 17 ke společné obraně;
- upevňovat ochranu práv a zájmů státních
příslušníků svých členských států zavedením občanství Unie;
- zachovávat a rozvíjet Unii jako prostor
svobody, bezpečnosti a práva, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve
spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se kontroly na vnějších hranicích,
práva azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti;
- v plném rozsahu zachovávat acquis
communautaire a rozvíjet je, přičemž se posoudí, do jaké míry je potřebné
přehodnotit politiky a formy spolupráce zaváděné touto smlouvou s cílem
zajistit účinnost mechanismů a orgánů Společenství.
Cílů Unie je dosahováno za podmínek a v časovém
sledu stanoveném touto smlouvou při dodržení zásady subsidiarity vymezené v
článku 5 Smlouvy o založení Evropského společenství.
1. Cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel.
2. Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními týkajícími se ochrany vnějších hranic, azylu, přistěhovalectví a předcházení a potírání zločinnosti.
3. Unie vytváří vnitřní trh. Usiluje o udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyváženém hospodářském růstu a na cenové stabilitě, vysoce konkurenceschopném sociálně tržním hospodářství směřujícím k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku a na vysokém stupni ochrany a zlepšování kvality životního prostředí. Podporuje vědecký a technický pokrok.
Bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podporuje sociální spravedlnost a ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte.
Podporuje hospodářskou, sociální a územní soudržnost a solidaritu mezi členskými státy.
Respektuje svou bohatou kulturní a jazykovou rozmanitost a dbá na zachování a rozvoj evropského kulturního dědictví.
4. Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro.
5. Ve svých vztazích s okolním světem Unie zastává a podporuje své hodnoty a zájmy a přispívá k ochraně svých občanů. Přispívá k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji této planety, k solidaritě a vzájemné úctě mezi národy, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv, především práv dítěte, a k přísnému dodržování a rozvoji mezinárodního práva, zejména k dodržování zásad Charty Organizace spojených národů.
6. Unie sleduje své cíle vhodnými prostředky na základě pravomocí, které jsou jí Smlouvami svěřeny.
Článek 3
Unie disponuje jednotnou soustavou
orgánů, která zajišťuje soudržnost a nepřetržitost činností uskutečňovaných
k dosažení jejích cílů za současného zachování a rozvíjení acquis
communautaire.
Unie zajišťuje zejména soudržnost
všech svých vnějších činností jako celku v rámci své zahraniční,
bezpečnostní a hospodářské politiky a politiky rozvoje. Rada a Komise
odpovídají za zajištění této soudržnosti, a za tímto účelem spolupracují. V
rámci svých pravomocí zajišťují provádění těchto politik.
Článek 3a4
1. V souladu s článkem
3b
5 náležejí pravomoci, které nejsou Smlouvami
Unii svěřeny, členským státům.
2. Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy. Respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti. Zejména národní bezpečnost zůstává výhradní odpovědností každého členského státu.
3. Podle zásady loajální spolupráce se Unie a členské státy navzájem respektují a pomáhají si při plnění úkolů vyplývajících ze Smluv.
Členské státy učiní veškerá vhodná obecná nebo zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají ze Smluv nebo z aktů orgánů Unie.
Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.
1. Vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí. Výkon těchto pravomocí se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality.
2. Podle zásady svěření pravomocí jedná Unie pouze v mezích pravomocí svěřených jí ve Smlouvách členskými státy pro dosažení cílů stanovených ve Smlouvách. Pravomoci, které nejsou Smlouvami Unii svěřeny, náležejí členským státům.
3. Podle zásady subsidiarity jedná Unie v oblastech, které nespadají do její výlučné pravomoci, pouze tehdy a do té míry, pokud cílů zamýšlené činnosti nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy na úrovni ústřední, regionální či místní, ale spíše jich, z důvodu jejího rozsahu či účinků, může být lépe dosaženo na úrovni Unie.
Orgány Unie uplatňují zásadu subsidiarity v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality. Vnitrostátní parlamenty dbají na dodržování zásady subsidiarity v souladu s postupem uvedeným v tomto protokolu.
4. Podle zásady proporcionality nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv.
Orgány Unie uplatňují zásadu proporcionality v souladu s Protokolem o používání zásad subsidiarity a proporcionality.
Článek 4
Evropská rada dává Unii nezbytné
podněty pro její rozvoj a vymezuje obecné politické směry tohoto rozvoje.
Evropská rada sdružuje hlavy států nebo předsedy
vlád členských států a předsedu Komise. Jim jsou nápomocni ministři
zahraničních věcí členských států a jeden člen Komise. Evropská rada se
schází alespoň dvakrát ročně za předsednictví hlavy státu či předsedy vlády
členského státu, který vykonává předsednictví Rady.
Evropská rada podává Evropskému parlamentu
zprávu po každém svém zasedání a každoročně mu předkládá písemnou zprávu o
pokroku, jehož Unie dosáhla.
Článek 5
Evropský parlament, Rada, Komise,
Soudní dvůr a Účetní dvůr vykonávají své pravomoci za podmínek a pro účely,
které vymezují jednak ustanovení smluv o založení Evropských společenství a
následných smluv a dokumentů, jež je mění či doplňují, a jednak ostatní
ustanovení této smlouvy.
Článek 6
1. Unie je založena na zásadách
svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního
státu, zásadách, které jsou společné členským státům.
2. Unie ctí základní práva zaručená
Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod podepsanou v
Římě dne 4. listopadu 1950 a ta, je. vyplývají z ústavních tradic společných
členským státům, jako obecné zásady práva Společenství.
3. Unie ctí národní identitu svých
členských států.
4. Unie si zajistí prostředky
nezbytné pro dosa.ení svých cílů a pro provádění svých politik.
1. Unie uznává práva, svobody a zásady obsažené v Listině základních práv Evropské unie ze dne 7. prosince 2000, ve znění upraveném dne 12. prosince 2007 ve Štrasburku, jež má stejnou právní sílu jako Smlouvy.
Listina nijak nerozšiřuje pravomoci Unie vymezené ve Smlouvách.
Práva, svobody a zásady obsažené v Listině se vykládají v souladu s obecnými ustanoveními v hlavě VII Listiny, jimiž se řídí její výklad a použití, a s náležitým přihlédnutím k vysvětlením zmíněným v Listině, jež uvádějí zdroje těchto ustanovení.
2. Unie přistoupí k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přistoupení k této úmluvě se nedotkne pravomocí Unie vymezených Smlouvami.
3. Základní práva, která jsou zaručena Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, tvoří obecné zásady práva Unie.
Článek 7
1. Na odůvodněný návrh jedné třetiny členských států, Evropského
parlamentu nebo Evropské kKomise
může Rada většinou čtyř pětin svých členů po obdržení
souhlasu
souhlasného stanoviska Evropského parlamentu rozhodnout, že
existuje zřejmé nebezpečí, že některý členský stát závažně poruší
hodnoty uvedené v článku
1a 2
zásady uvedené v čl. 6 odst. 1, a podat tomuto členskému státu vhodná
doporučení. Před přijetím tohoto rozhodnutí vyslechne Rada daný
členský stát a může stejným postupem požádat
nezávislé osobnosti, aby v přiměřené lhůtě předložily zprávu o situaci v
daném členském státě podat tomuto
státu doporučení.
Rada pravidelně přezkoumává, zda důvody, které ji k takovému rozhodnutí vedly, stále trvají.
2. Na návrh jedné třetiny členských států nebo
Evropské kKomise
a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může
Evropská rada
Rada složená z hlav států nebo předsedů vlád
jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení
hodnot uvedené v článku
1a 2
zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 ze
strany členského státu, poté co tento členský
stát vládu tohoto členského státu
vyzve, aby se k této věci vyjádřila.
3. Bylo-li učiněno zjištění uvedené v odstavci 2, může Rada
kvalifikovanou většinou rozhodnout, že určitá práva, která pro dotyčný stát
vyplývají z použití Smluv
této smlouvy, včetně hlasovacích práv
zástupců jeho vlády v Radě, budou pozastavena. Přitom přihlédne k možným
důsledkům takového pozastavení pro práva a povinnosti fyzických a
právnických osob.
Povinnosti dotyčného členského státu vyplývající
ze Smluv z
této smlouvy jsou pro tento stát v každém případě i nadále
závazné.
4. Rada může později kvalifikovanou většinou rozhodnout, že změní nebo zruší opatření přijatá podle odstavce 3, jestliže se změní situace, která vedla k přijetí těchto opatření.
5. Pro účely tohoto článku se
v Evropském parlamentu, Evropské radě a Radě použijí pravidla hlasování
stanovená v článku 309 354
Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Pro účely tohoto článku Rada
rozhoduje bez přihlédnutí k hlasu zástupce vlády dotyčného členského státu.
To, že se osobně přítomní nebo zastoupení
členové zdrží hlasování, nebrání přijetí rozhodnutí uvedených v odstavci 2.
Kvalifikovaná většina je vymezena jako podíl vážených hlasů zúčastněných
členů Rady, který je stanoven v čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení
Evropského společenství.
Tohoto odstavce se použije i tehdy, jsou-li
hlasovací práva pozastavena podle odstavce 3.
6. Pro účely odstavců 1 a 2
rozhoduje Evropský parlament dvoutřetinovou většinou odevzdaných hlasů,
které představují většinu jeho členů.
1. Unie rozvíjí se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy s cílem vytvořit prostor prosperity a dobrých sousedských vztahů, založený na hodnotách Unie a vyznačující se úzkými a mírovými vztahy spočívajícími na spolupráci.
2. Pro účely odstavce 1 může Unie s dotyčnými zeměmi uzavírat zvláštní dohody. Tyto dohody mohou obsahovat vzájemná práva a povinnosti, jakož i možnost vyvíjet společnou činnost. Jejich provádění podléhá pravidelným konzultacím.
HLAVA II
USTANOVENÍ POZMĚŇUJÍCÍ
SMLOUVU O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO HOSPODÁŘSKÉHO
SPOLEČENSTVÍ
S CÍLEM ZALOŽIT EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ
Článek 8
… /jeho text zde není uveden/ …
HLAVA III
USTANOVENÍ POZMĚŇUJÍCÍ
SMLOUVU O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A
OCELI
Článek 9
… /jeho text zde není uveden/ …
HLAVA IV
USTANOVENÍ POZMĚŇUJÍCÍ
SMLOUVU O ZALOŽENÍ EVROPSKÉHO SPOLEČENSTVÍ
PRO ATOMOVOU ENERGII
Článek 10
… /jeho text zde není uveden/ …
HLAVA II
USTANOVENÍ O DEMOKRATICKÝCH ZÁSADÁCH
Ve všech svých činnostech dodržuje Unie zásadu rovnosti svých občanů, kterým se dostává od jejích orgánů, institucí a jiných subjektů stejné pozornosti. Občanem Unie je každá osoba, která má státní příslušnost členského státu. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je.
Článek 8a
10
1. Fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii.
2. Občané jsou na úrovni Unie přímo zastoupeni v Evropském parlamentu.
Členské státy jsou zastoupeny v Evropské radě svými hlavami států nebo předsedy vlád a v Radě svými vládami, kteří jsou demokraticky odpovědni buď svým vnitrostátním parlamentům, nebo svým občanům.
3. Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.
4. Politické strany na evropské úrovni přispívají k utváření evropského politického vědomí a k vyjadřování vůle občanů Unie.
1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a reprezentativním sdružením možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.
2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s reprezentativními sdruženími a s občanskou společností.
3. Za účelem zajištění soudržnosti a transparentnosti činností Unie vede Evropská komise s dotčenými stranami rozsáhlé konzultace.
4. Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.
Postup a podmínky požadované pro tuto iniciativu
jsou stanoveny v souladu s čl. 21
24 prvním pododstavcem Smlouvy o fungování
Evropské unie.
Článek 8c
12
Vnitrostátní parlamenty aktivně přispívají k dobrému fungování Unie těmito způsoby:
a) jsou informovány orgány Unie a jsou jim postupovány návrhy legislativních aktů Unie v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
b) zajišťují, že zásada subsidiarity je dodržována, a to v souladu s postupy stanovenými v Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality;
c) v rámci prostoru svobody,
bezpečnosti a práva se podílejí na mechanismech hodnocení provádění politik
Unie v této oblasti podle článku
61c 70
Smlouvy o fungování Evropské unie a jsou zapojeny do politické kontroly
činnosti Europolu a do hodnocení činnosti Eurojustu podle článků
69g a 69d 88
a 85 uvedené smlouvy;
d) podílejí se na postupech pro přijímání změn Smluv podle článku 48 této smlouvy;
e) jsou jim oznamovány žádosti o přistoupení k Unii podle článku 49 této smlouvy;
f) podílejí se na meziparlamentní spolupráci mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem v souladu s Protokolem o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii.
HLAVA III
USTANOVENÍ O ORGÁNECH
Článek 9
13
1. Unie má institucionální rámec, jehož cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.
Orgány Unie jsou:
- Evropský parlament,
- Evropská rada,
- Rada,
- Evropská komise (dále jen „Komise“)
- Soudní dvůr Evropské unie,
- Evropská centrální banka,
- Účetní dvůr.
2. Každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými. Orgány mezi sebou loajálně spolupracují.
3. Ustanovení týkající se Evropské centrální banky a Účetního dvora jakož i podrobná ustanovení o ostatních orgánech jsou obsažena ve Smlouvě o fungování Evropské unie.
4. Evropskému parlamentu, Radě a Komisi jsou nápomocny Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů, které plní poradní funkce.
Článek 9a
14
1. Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise.
2. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie. Jejich počet nesmí překročit sedm set padesát, nepočítaje předsedu. Zastoupení občanů je zajištěno poměrným sestupným způsobem, přičemž je stanovena minimální hranice šesti členů na členský stát. Žádnému členskému státu nesmí být přiděleno více než devadesát šest míst.
Evropská rada přijme z podnětu Evropského parlamentu a po obdržení jeho souhlasu jednomyslně rozhodnutí, kterým stanoví složení Evropského parlamentu, při dodržení zásad uvedených v prvním pododstavci.
3. Členové Evropského parlamentu jsou voleni na dobu pěti let ve všeobecných a přímých volbách svobodným a tajným hlasováním.
4. Evropský parlament volí ze svých členů předsedu a předsednictvo.
Článek 9b
15
1. Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority. Nevykonává legislativní funkci.
2. Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád členských států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
3. Evropská rada zasedá dvakrát za půl roku; svolává ji její předseda. Vyžaduje-li to pořad jednání, mohou členové Evropské rady rozhodnout, že každému z nich bude nápomocen některý ministr a v případě předsedy Komise některý člen Komise. Vyžaduje-li to situace, svolá předseda mimořádné zasedání Evropské rady.
4. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Evropská rada konsensem.
5. Evropská rada volí svého předsedu kvalifikovanou většinou na dobu dva a půl roku s tím, že může být zvolen dvakrát po sobě. V případě překážky nebo závažného pochybení jej může Evropská rada stejným postupem odvolat.
6. Předseda Evropské rady:
a) předsedá Evropské radě a vede její jednání,
b) ve spolupráci s předsedou Komise a na základě práce Rady pro obecné záležitosti zajišťuje přípravu a kontinuitu jednání Evropské rady,
c) usiluje o usnadnění soudržnosti a konsensu uvnitř Evropské rady,
d) po každém zasedání Evropské rady předkládá zprávu Evropskému parlamentu.
Předseda Evropské rady zajišťuje na své úrovni a v této funkci vnější zastupování Unie v záležitostech týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, aniž jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Předseda Evropské rady nesmí zastávat žádnou vnitrostátní funkci.
Článek 9c
16
1. Rada vykonává společně s Evropským parlamentem legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce vymezování politik a koordinace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami.
2. Rada se skládá z jednoho zástupce každého členského státu na ministerské úrovni zmocněného zavazovat vládu členského státu, který zastupuje, a vykonávat hlasovací právo.
3. Nestanoví-li Smlouvy jinak, rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou.
4. Ode dne 1. listopadu 2014 je kvalifikovaná většina vymezena jako nejméně 55 % členů Rady, tvořených nejméně patnácti z nich a zastupujících členské státy, které představují nejméně 65 % obyvatelstva Unie.
Blokační menšinu musí tvořit nejméně čtyři členové Rady, jinak se kvalifikovaná většina považuje za dosaženou.
Další pravidla, kterými se řídí hlasování
kvalifikovanou většinou, stanoví čl. 205 238
odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Přechodná ustanovení o vymezení kvalifikované většiny, která se použijí do dne 31. října 2014, jakož i ta, která se použijí mezi dnem 1. listopadu 2014 a dnem 31. března 2017, stanoví Protokol o přechodných ustanoveních.
6. Rada zasedá v různých
složeních, jejichž seznam se přijímá v souladu s článkem
201b
236 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Rada pro obecné záležitosti zajišťuje soudržnost prací jednotlivých složení Rady. Ve spojení s předsedou Evropské rady a Komisí připravuje zasedání Evropské rady a zajišťuje jejich návaznost.
Rada pro zahraniční věci vytváří vnější činnost Unie podle strategických směrů vymezených Evropskou radou a zajišťuje soudržnost činnosti Unie.
7. Výbor stálých zástupců vlád členských států odpovídá za přípravu prací Rady.
8. Rada zasedá veřejně, pokud projednává návrh legislativního aktu a hlasuje o něm. Za tímto účelem je každé zasedání Rady rozděleno na dvě části, kdy první je určena k projednávání legislativních aktů Unie a druhá nelegislativním činnostem.
9. Předsednictví jednotlivých
složení Rady, s výjimkou složení pro zahraniční věci, zajišťují zástupci
členských států v Radě na základě systému rovné rotace v souladu
s podmínkami stanovenými v článku
201b
236 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 9d
17
1. Komise podporuje obecný zájem Unie a k tomuto účelu činí vhodné podněty. Zajišťuje uplatňování Smluv a opatření přijatých orgány na jejich základě. Pod kontrolou Soudního dvora Evropské unie dohlíží na uplatňování práva Unie. Plní rozpočet a řídí programy. Vykonává koordinační, výkonné a řídící funkce v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. S výjimkou společné zahraniční a bezpečnostní politiky a dalších případů uvedených ve Smlouvách zajišťuje vnější zastupování Unie. Činí podněty k přijímání jednoletých a víceletých programů Unie s cílem dosáhnout interinstitucionálních dohod.
2. Nestanoví-li Smlouvy jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se přijímají na návrh Komise, pokud tak Smlouvy stanoví.
3. Funkční období Komise je pětileté.
Členové Komise jsou vybíráni podle celkové způsobilosti a evropanství z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti.
Komise vykonává své funkce zcela nezávisle. Aniž je
dotčen čl. 9e
18 odst. 2, členové Komise nevyžadují ani
nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu.
Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce nebo plněním
svých úkolů.
4. Komise jmenovaná v době mezi dnem vstupu v platnost Lisabonské smlouvy a dnem 31. října 2014 se skládá z jednoho státního příslušníka z každého členského státu, včetně jejího předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který je jedním z jejích místopředsedů.
5. Ode dne 1. listopadu 2014 se Komise včetně předsedy a vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku skládá z takového počtu členů, který odpovídá dvěma třetinám počtu členských států, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně o změně tohoto počtu.
Členové Komise jsou vybíráni ze státních
příslušníků členských států na základě systému naprosto rovné rotace mezi
členskými státy umožňujícího odrážet demografickou a zeměpisnou různorodost
všech členských států. Tento systém stanoví jednomyslně Evropská rada
v souladu s článkem 211a
244 Smlouvy o fungování Evropské unie.
6. Předseda Komise:
a) vymezuje směry, v jejichž rámci Komise plní své úkoly;
b) rozhoduje o vnitřní organizaci Komise, aby zajistil soudržnost, výkonnost a kolegialitu její činnosti;
c) jmenuje místopředsedy, kromě vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, z řad členů Komise.
Člen Komise odstoupí, pokud jej k tomu předseda
vyzve. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
odstoupí postupem podle čl. 9e
18 odst. 1, pokud jej k tomu předseda
vyzve.
7. S přihlédnutím k volbám do Evropského parlamentu a po náležitých konzultacích navrhne Evropská rada kvalifikovanou většinou Evropskému parlamentu kandidáta na funkci předsedy Komise. Tohoto kandidáta zvolí Evropský parlament většinou hlasů všech svých členů. Nezíská-li potřebnou většinu, navrhne Evropská rada do jednoho měsíce kvalifikovanou většinou nového kandidáta, kterého zvolí Evropský parlament stejným postupem.
Rada vzájemnou dohodou se zvoleným předsedou přijme seznam dalších osob, které navrhuje jmenovat členy Komise. Jsou vybírány na základě návrhů členských států v souladu s kritérii uvedenými v odst. 3 druhém pododstavci a v odst. 5 druhém pododstavci.
Předseda, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ostatní členové Komise podléhají jako sbor schválení Evropským parlamentem. Na základě tohoto schválení jmenuje Evropská rada Komisi kvalifikovanou většinou.
8. Komise je jako sbor odpovědná
Evropskému parlamentu. V souladu s článkem
201 234
Smlouvy o fungování Evropské unie může Evropský parlament Komisi vyslovit
nedůvěru. V případě vyslovení nedůvěry členové Komise kolektivně odstoupí ze
svých funkcí a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní
politiku odstoupí ze své funkce v Komisi.
Článek 9e
18
1. Evropská rada jmenuje se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Evropská rada jej může stejným postupem odvolat.
2. Vysoký představitel vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie. Přispívá svými návrhy k vytváření této politiky a provádí ji jako zmocněnec Rady. Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.
3. Vysoký představitel předsedá Radě pro zahraniční věci.
4. Vysoký představitel je jedním z místopředsedů Komise. Zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V rámci Komise odpovídá za úkoly, které jí přísluší v oblasti vnějších vztahů, a za koordinaci dalších hledisek vnější činnosti Unie. Při plnění těchto úkolů v Komisi, a pouze pro tyto úkoly, podléhá vysoký představitel postupům, které upravují fungování Komise, v rozsahu, v jakém je to slučitelné s odstavci 2 a 3.
Článek 9f
19
1. Soudní dvůr Evropské unie se skládá ze Soudního dvora, Tribunálu a specializovaných soudů. Zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv.
Členské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie.
2. Soudní dvůr se skládá z jednoho soudce z každého členského státu. Jsou mu nápomocni generální advokáti.
Tribunál se skládá z nejméně jednoho soudce z každého členského státu.
Soudci a generální advokáti Soudního dvora a soudci
Tribunálu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti
a které splňují požadavky článků 223
a 224 253 a 254
Smlouvy o fungování Evropské unie. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád
členských států na dobu šesti let. Soudci a generální advokáti mohou být
jmenováni opakovaně.
3. Soudní dvůr Evropské unie rozhoduje v souladu se Smlouvami:
a) o žalobách podaných členským státem, orgánem nebo fyzickými či právnickými osobami;
b) na žádost vnitrostátních soudů o předběžných otázkách týkajících se výkladu práva Unie nebo platnosti aktů přijatých orgány;
c) v ostatních případech uvedených ve Smlouvách.
HLAVA IV[3]
USTANOVENÍ O POSÍLENÉ SPOLUPRÁCI
1. Členské státy, které si v rámci
nevýlučné pravomoci Unie přejí mezi sebou navázat posílenou spolupráci, se
mohou v mezích a za podmínek uvedených v tomto článku a v článcích
280a až 280i
326 až 334 Smlouvy o fungování Evropské unie
obracet na její orgány a vykonávat tyto pravomoci při použití příslušných
ustanovení Smluv.
Posílená spolupráce je zaměřena na to, aby
podporovala cíle Unie, chránila její zájmy a posilovala její proces
integrace. Tato spolupráce je kdykoli otevřena všem členským státům
v souladu s článkem 280c
328 Smlouvy o fungování Evropské unie.
2. Rozhodnutí o povolení posílené
spolupráce přijme Rada až jako poslední prostředek, pokud shledá, že cílů
této spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě Unií jako celkem, a za
podmínky, že se jí účastní nejméně devět členských států. Rada rozhoduje
postupem podle článku 280d
329 Smlouvy o fungování Evropské unie.
3. Jednání Rady se mohou účastnit
všichni její členové, avšak na hlasování se podílejí pouze členové Rady
zastupující členské státy zúčastněné na posílené spolupráci. Pravidla
hlasování jsou stanovena v článku
280e
330 Smlouvy o fungování Evropské unie.
4. Akty přijaté v rámci posílené spolupráce zavazují pouze zúčastněné členské státy. Nepokládají se za acquis, které musí být přijato státy kandidujícími na přistoupení k Unii.
HLAVA V
USTANOVENÍ O SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ
POLITICE
OBECNÁ USTANOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE
A ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
O SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITICE
KAPITOLA 1:
OBECNÁ USTANOVENÍ O VNĚJŠÍ ČINNOSTI UNIE
1. Činnost Unie na mezinárodní scéně spočívá na zásadách, které se uplatnily při jejím založení, jejím rozvoji a jejím rozšiřování a které hodlá podporovat v ostatním světě: demokracie, právní stát, univerzálnost a nedělitelnost lidských práv a základních svobod, úcta k lidské důstojnosti, zásady rovnosti a solidarity a dodržování zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva.
Unie usiluje o rozvíjení vztahů a budování partnerství se třetími zeměmi a mezinárodními, regionálními nebo světovými organizacemi, které sdílejí zásady uvedené v prvním pododstavci. Podporuje vícestranná řešení společných problémů, především v rámci Organizace spojených národů.
2. Unie vymezuje a provádí společné politiky a činnosti a usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze:
a) chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost;
b) upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva;
c) zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů, jakož i v souladu se zásadami Helsinského závěrečného aktu a s cíli Pařížské charty, včetně těch, které se týkají vnějších hranic;
d) podporovat udržitelný rozvoj v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí v rozvojových zemích s hlavním cílem vymýcení chudoby;
e) povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu;
f) přispívat k vypracování mezinárodních opatření pro ochranu a zlepšení kvality životního prostředí a udržitelné hospodaření se světovými přírodními zdroji, aby se zajistil udržitelný rozvoj;
g) pomáhat lidem, zemím a regionům čelícím přírodním nebo člověkem způsobeným pohromám; a
h) podporovat mezinárodní systém založený na posílené mnohostranné spolupráci a na řádné správě věcí veřejných v celosvětovém měřítku.
3. Při vypracování a provádění vnější činnosti v jednotlivých oblastech podle této hlavy a podle části páté Smlouvy o fungování Evropské unie, jakož i vnějších aspektů ostatních politik, zachovává Unie zásady a sleduje cíle uvedené v odstavcích 1 a 2.
Unie dbá na soudržnost mezi jednotlivými oblastmi své vnější činnosti a mezi těmito oblastmi a svými ostatními politikami. Rada a Komise, jimž je nápomocen vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, zajišťují tuto soudržnost a za tímto účelem spolupracují.
1. Na základě zásad a cílů
uvedených v článku 10a
21 určuje Evropská rada strategické zájmy
a cíle Unie.
Rozhodnutí Evropské rady o strategických zájmech a cílech Unie se vztahují na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a na jiné oblasti vnější činnosti Unie. Mohou se týkat vztahů Unie s některou zemí nebo regionem, nebo být zaměřena tematicky. Vymezují jejich trvání a prostředky, které mají poskytnout Unie a členské státy.
Evropská rada rozhoduje jednomyslně na doporučení Rady, které Rada přijímá způsobem stanoveným pro každou oblast. Rozhodnutí Evropské rady se provádějí podle postupů stanovených Smlouvami.
2. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky a Komise v ostatních oblastech vnější činnosti mohou Radě předkládat společné návrhy.
KAPITOLA 2:
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O SPOLEČNÉ ZAHRANIČNÍ A BEZPEČNOSTNÍ POLITICE
Oddíl 1: SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Činnost Unie na mezinárodní scéně podle této kapitoly spočívá na zásadách, sleduje cíle a je prováděna v souladu s obecnými ustanoveními, která jsou obsažena v kapitole 1.
Článek
11 24
1. Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika podléhá
zvláštním pravidlům a postupům. Je vymezována a prováděna Evropskou radou
a Radou jednomyslně, nestanoví-li Smlouvy jinak. Přijímání legislativních
aktů je vyloučeno. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonává
v souladu se Smlouvami vysoký představitel Unie pro zahraniční věci
a bezpečnostní politiku a členské státy. Zvláštní úlohu Evropského
parlamentu a Komise v této oblasti vymezují Smlouvy. Soudní dvůr Evropské
unie nemá v souvislosti s těmito ustanoveními pravomoc, s výjimkou své
pravomoci kontrolovat dodržování článku
25b 40
této smlouvy a přezkoumávat legalitu některých rozhodnutí, jak stanoví čl. 240a
275 druhý pododstavec Smlouvy o fungování
Evropské unie.
2. V rámci zásad a cílů své vnější činnosti Unie vede, vymezuje a provádí společnou zahraniční a bezpečnostní politiku založenou na rozvoji vzájemné politické solidarity mezi členskými státy, na určení otázek obecného zájmu a na stále se zvyšujícím sbližování činností členských států.
1. Unie vymezuje a provádí společnou
zahraniční a bezpečnostní politiku, která zahrnuje všechny oblasti
zahraniční a bezpečnostní politiky a jejímiž cíli jsou:
- chránit společné hodnoty, základní
zájmy, nezávislost a celistvost Unie v souladu se zásadami Charty Organizace
spojených národů;
- posilovat bezpečnost Unie ve všech
formách;
- zachovávat mír a posilovat
mezinárodní bezpečnost v souladu se zásadami Charty Organizace
spojených národů, jakož i se zásadami Helsinského závěrečného aktu a cíli
Pařížské charty, včetně těch, které se vztahují na vnější
hranice;
- podporovat mezinárodní spolupráci;
- rozvíjet a upevňovat demokracii a
právní stát, jakož i dodržování lidských práv a základních
svobod.
3
2. Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a
bezpečnostní politiku Unie v duchu loajality a vzájemné solidarity
a respektují činnost Unie v této oblasti.
Členské státy spolupracují na rozšiřování a rozvoji své vzájemné politické solidarity. Zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie nebo může snižovat účinnost jejího působení jako soudržné síly v mezinárodních vztazích.
Rada a vysoký představitel dbají na dodržování těchto zásad.
Rada dbá na dodržování těchto zásad.
Článek
12 25
Unie sleduje cíle vytyčené v článku
11
24:
- vymezováním zásad a obecných směrů společné zahraniční a bezpečnostní politiky;
- rozhodováním o společných strategiích;
- přijímáním společných akcí;
- zaujímáním společných postojů;
- posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.
Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku:
a) vymezováním obecných směrů;
b) přijímáním rozhodnutí vymezujících:
i) akce, které má Unie provést;
ii) postoje, které má Unie zaujmout;
iii) podrobnosti provádění rozhodnutí uvedených v bodech i) a ii);
c) posilováním systematické spolupráce mezi členskými státy při provádění jejich politiky.
Článek
13 26
1. Evropská rada určuje strategické
zájmy Unie, stanoví cíle a vymezuje
zásady a obecné směry společné zahraniční a bezpečnostní
politiky, včetně věcí souvisejících s obranou.
Evropská rada přijímá nezbytná rozhodnutí.
Pokud to vyžaduje mezinárodní vývoj, svolá předseda Evropské rady mimořádné zasedání Evropské rady, aby ve vztahu k tomuto vývoji vymezila strategické směry politiky Unie.
2. Evropská rada rozhoduje o
společných strategiích, které Unie provádí v oblastech, kde existují
důležité společné zájmy členských států.
Ve společných strategiích jsou vymezeny cíle,
doba trvání a prostředky, které Unie a členské státy poskytnou.
2.
3. Rada na
základě obecných směrů a strategických směrů vymezených Evropskou radou
vypracovává společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a přijímá
rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění této politiky.
Rada na základě obecných směrů stanovených
Evropskou radou přijímá rozhodnutí nezbytná pro vymezení a provádění
společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Rada doporučuje společné strategie Evropské radě
a provádí je zejména přijímáním společných akcí a zaujímáním společných
postojů.
Rada a vysoký představitel Unie pro zahraniční
věci a bezpečnostní politiku dbají
dbá na jednotu, soudržnost a účinnost postupu Unie.
3. Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku vykonávají vysoký představitel a členské státy za využití vnitrostátních prostředků a prostředků Unie.
1. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, který předsedá Radě pro zahraniční věci, přispívá svými návrhy k vypracovávání společné zahraniční a bezpečnostní politiky a zajišťuje provádění rozhodnutí přijatých Evropskou radou a Radou.
2. Vysoký představitel zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami a vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích.
3. Při výkonu své funkce se vysoký představitel opírá o Evropskou službu pro vnější činnost. Tato služba působí ve spolupráci s diplomatickými službami členských států a skládá se z úředníků příslušných oddělení generálního sekretariátu Rady a Komise, jakož i z vyslaného personálu vnitrostátních diplomatických služeb. Organizaci a fungování Evropské služby pro vnější činnost stanoví rozhodnutí Rady. Rada rozhoduje na návrh vysokého představitele po konzultaci s Evropským parlamentem a po obdržení souhlasu Komise.
Článek
14 28
1. Rada přijímá společné akce.
Společné akce jsou zaměřeny na řešení zvláštních situací, při nichž se
operativní akce ze strany Unie považuje za žádoucí.
Vyžaduje-li mezinárodní situace operativní akci
Unie, přijme Rada nezbytná rozhodnutí.
V rozhodnutích
Ve společných akcích jsou vymezeny cíle,
rozsah, prostředky, které budou Unii poskytnuty, podmínky jejich provádění,
a je-li to nezbytné, doba trvání.
2. Dojde-li ke změně okolností
majících podstatný vliv na záležitost, která je předmětem
rozhodnutí podle odstavce 1[4] společné akce,
přezkoumá Rada zásady a cíle této akce a přijme nezbytná rozhodnutí.
Dokud Rada nerozhodne, společná akce trvá.
2.
3.
Rozhodnutí podle odstavce 1 Společné
akce zavazují členské státy při zaujímání postojů a při provádění
jejich činnosti.
4. Rada může požádat Komisi o
předložení jakýchkoli vhodných návrhů, které se týkají společné zahraniční a
bezpečnostní politiky, aby zajistila provedení společné akce.
3.
5. Každý národní postoj nebo opatření,
které jsou plánovány v rámci společné akce, se
oznámí na základě rozhodnutí podle
odstavce 1, oznámí dotčený členský stát s dostatečným předstihem,
aby se v případě potřeby mohly konat předběžné konzultace v Radě. Povinnost
předběžného informování se nevztahuje na opatření, která představují pouhé
převzetí rozhodnutí Rady v jednotlivých státech.
4.
6. V nevyhnutelných případech
vyplývajících ze změn situace a nerozhodla-li
Rada nebylo-li rozhodnutí podle
odstavce 1 přezkoumáno, mohou členské státy s ohledem na obecné
cíle společné akce
tohoto rozhodnutí přijmout nezbytná
okamžitá opatření. Dotyčný členský stát o těchto opatřeních okamžitě uvědomí
Radu.
5.
7. Nastanou-li při provádění
společné akce
rozhodnutí podle tohoto článku větší
potíže, vyrozumí o nich členský stát Radu, která je projedná a hledá
odpovídající řešení. Taková řešení nesmějí být v rozporu s cíli
společné akce
rozhodnutí podle odstavce 1 ani nesmějí
snižovat jeho
její účinnost.
Článek
15 29
Rada zaujímá společné postoje.
Společné postoje Rada přijímá
rozhodnutí, která vymezují přístup Unie ke konkrétní otázce
zeměpisné nebo tématické povahy. Členské státy zajistí, aby jejich
vnitrostátní politiky byly v souladu se
společnými postoji Unie.
Článek
15a 22
30
[5]
1. Každý členský stát nebo Komise
Každý členský stát, vysoký představitel Unie pro
zahraniční věci a bezpečnostní politiku, anebo vysoký představitel
s podporou Komise se mohou Rady dotazovat na záležitosti týkající
se společné zahraniční a bezpečnostní politiky a mohou předkládat Radě
podněty a návrhy.
2. V případech vyžadujících rychlé rozhodnutí svolá
předsednictví
vysoký představitel z vlastního podnětu nebo na žádost
Komise nebo členského státu mimořádné
zasedání Rady ve lhůtě čtyřiceti osmi hodin, a je-li to naprosto nezbytné,
ve lhůtě kratší.
Článek
15b 23
31
[6]
1. Rozhodnutí podle této kapitoly
přijímá Evropská rada a Rada jednomyslně, není-li v této kapitole stanoveno
jinak. Přijímání legislativních aktů je vyloučeno.
Rozhodnutí podle této hlavy přijímá Rada
jednomyslně. Zdrží-li se přítomní nebo zastoupení členové hlasování, není to
překážkou přijetí těchto rozhodnutí.
Zdrží-li se člen Rady hlasování, může to odůvodnit formálním prohlášením podle tohoto pododstavce. V takovém případě není povinen provést rozhodnutí, uznává však, že rozhodnutí zavazuje Unii. V duchu vzájemné solidarity se dotyčný členský stát zdrží jakékoli činnosti, která by se mohla dostat do rozporu s činností Unie založené na takovém rozhodnutí nebo jí bránit, a ostatní členské státy jeho postoj uznávají.
Představují-li členové Rady, kteří učinili
takové prohlášení, více než jednu třetinu hlasů vážených podle čl. 205 odst.
2 Smlouvy o založení Evropského společenství, není rozhodnutí přijato.
Zastupují-li členové Rady, kteří učinili takové
prohlášení, nejméně jednu třetinu členských států, které představují nejméně
jednu třetinu obyvatelstva Unie, není rozhodnutí přijato.
2. Odchylně od odstavce 1 rozhoduje Rada kvalifikovanou většinou:
- přijímá-li společné akce,
zaujímá-li společné postoje nebo přijímá-li jiná rozhodnutí
na základě společné strategie
rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie na
základě rozhodnutí Evropské rady
týkajícího se strategických zájmů a cílů Unie podle čl. 10b
22 odst. 1;
- přijímá-li rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie, na návrh, jenž jí předkládá vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku na základě zvláštní žádosti, kterou mu Evropská rada předala z vlastního podnětu nebo podnětu vysokého představitele;
- přijímá-li rozhodnutí k provedení
rozhodnutí, které vymezuje akci nebo postoj Unie
společné akce nebo společného postoje;
- jmenuje-li zvláštního zástupce podle čl.
18 33
odst. 5.
Prohlásí-li člen Rady, že se ze zásadních
důležitých důvodů státní politiky,
které musí uvést, zamýšlí postavit proti přijetí některého rozhodnutí
kvalifikovanou většinou, hlasování se nekoná.
Vysoký představitel v úzké konzultaci s dotyčným členským státem hledá
řešení přijatelné pro tento stát. Pokud je nenajde, může Rada
může kvalifikovanou většinou požádat,
aby byla věc předložena Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí.
3. Evropská rada může jednomyslně přijmout rozhodnutí, jímž stanoví, že Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou v případech jiných než uvedených v odstavci 2.
Hlasům členů Rady je přidělena váha podle čl.
205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. K přijetí rozhodnutí
se vyžaduje nejméně 232 hlasů alespoň dvou třetin členů. Člen Rady může
požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo
ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou většinu zastupují
alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka
není splněna, není dané rozhodnutí přijato.
4.
Tento odstavec se nevztahuje
Odstavce 2 a 3 se nevztahují na
rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
5.
3. . Procedurální otázky rozhoduje Rada
většinou svých členů.
Článek
16 32
Členské státy se v rámci Rady
navzájem informují a konzultují o všech otázkách zahraniční a bezpečnostní
politiky obecného zájmu, aby prostřednictvím sladěného a souběžného jednání
zajistily co nejúčinnější uplatňování vlivu Unie.
S cílem vymezit společný přístup vedou členské
státy v Evropské radě a v Radě vzájemné konzultace o všech otázkách obecného
zájmu týkajících se společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Dříve než členský stát podnikne jakékoli kroky na mezinárodní scéně nebo
přijme jakýkoli závazek, který by mohl mít dopad na zájmy Unie, vede
v Evropské radě nebo v Radě konzultace s ostatními členskými státy.
Sbližováním činností zajišťují členské státy, že je Unie schopná prosazovat
své zájmy a hodnoty na mezinárodní scéně. Členské státy jsou mezi sebou
solidární.
Vymezila-li Evropská rada nebo Rada společný přístup Unie ve smyslu prvního pododstavce, vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a ministři zahraničních věcí členských států koordinují svou činnost v Radě.
Diplomatická zastoupení členských států a delegace Unie ve třetích zemích a při mezinárodních organizacích mezi sebou spolupracují a přispívají k vytváření a provádění společného přístupu.
Článek
1728a33[7]
Článek 18
1. Předsednictví zastupuje Unii v
záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
2. Předsednictví odpovídá za
provádění rozhodnutí přijatých podle této hlavy; v rámci těchto úkolů
vyjadřuje postoj Unie v mezinárodních organizacích a na mezinárodních
konferencích.
3. Předsednictví je nápomocen
generální tajemník Rady, který vykonává funkci vysokého představitele pro
společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.
4. Komise je plně zapojena do úkolů
uvedených v odstavcích 1 a 2. Při plnění těchto úkolů je předsednictví
případně nápomocen příští předsedající členský stát.
5. Rada může
, kdykoli to považuje za nezbytné,
na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční
věci a bezpečnostní politiku jmenovat zvláštního zástupce pro
jednotlivé politické otázky. Zvláštní zástupce
vykonává svou funkci pod vedením vysokého představitele.
Článek
19 34
1. Členské státy koordinují svou činnost v mezinárodních
organizacích a na mezinárodních konferencích. Na nich zastávají
postoje Unie
své společné postoje.
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci
a bezpečnostní politiku zajišťuje organizaci této koordinace.
V mezinárodních organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se
neúčastní všechny členské státy, zastávají zúčastněné státy
postoje Unie
společné postoje.
2. Aniž je dotčen odstavec 1 a čl.
14 odst. 3 V souladu s čl.
11 24
odst. 3, členské státy zastoupené v mezinárodních organizacích a
na mezinárodních konferencích, kterých se neúčastní všechny členské státy,
průběžně informují nezúčastněné členské státy
a vysokého představitele o všech otázkách společného zájmu.
Členské státy, které jsou současně členy Rady bezpečnosti Organizace
spojených národů, harmonizují svůj postup a plně informují ostatní členské
státy a vysokého představitele.
Členské státy, které jsou stálými
členy Rady bezpečnosti, budou při výkonu svých funkcí hájit postoje a zájmy
Unie, aniž je dotčena jejich odpovědnost podle Charty Organizace spojených
národů.
Vymezila-li Unie postoj k některé otázce, která je na pořadu jednání Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, požádají členské státy, které v ní zasedají, aby byl vysoký představitel vyzván k přednesení postoje Unie.
Článek
20 35
Diplomatická a konzulární zastoupení členských států a
zastoupení Komise
delegace Unie ve třetích zemích a na
mezinárodních konferencích a jejich zastoupení při mezinárodních
organizacích spolupracují tak, aby zajistila dodržování a provádění
společných postojů a společných akcí přijatých
Radou rozhodnutí, která vymezují
postoje a akce Unie, přijatých na základě této kapitoly.
Prohlubují spolupráci výměnou informací,
vypracováváním společných hodnocení a přispíváním k provádění ustanovení
článku 20 Smlouvy o založení Evropského společenství
a vypracováváním společných hodnocení.
Přispívají k provádění práva občanů Unie na
ochranu na území třetí země podle čl. 17
20 odst. 2
písm. c) Smlouvy o fungování Evropské unie a opatření přijatých na základě
článku 20
a 23
uvedené smlouvy.
Článek
21 36
Vysoký představitel Unie pro
zahraniční věci a bezpečnostní politiku pravidelně konzultuje s Evropským
parlamentem hlavní hlediska a základní volby společné zahraniční
a bezpečnostní politiky a společné bezpečnostní a obranné politiky
a informuje jej o vývoji těchto politik. Zajišťuje, aby názory Evropského
parlamentu byly náležitě brány v úvahu. Do informování Evropského parlamentu
mohou být zapojeni zvláštní zástupci.
Předsednictví konzultuje s Evropským parlamentem
hlavní hlediska a základní možnosti společné zahraniční a bezpečnostní
politiky a zajišťuje, aby názory Evropského parlamentu byly náležitě brány v
úvahu. Evropský parlament je předsednictvím a Komisí pravidelně informován o
vývoji zahraniční a bezpečnostní politiky Unie.
Evropský parlament může Radě a vysokému
představiteli klást dotazy nebo jí
jim podávat doporučení.
Každoročně
Dvakrát ročně koná rozpravu o pokroku při provádění společné
zahraniční a bezpečnostní politiky, včetně
společné bezpečnostní a obranné politiky.
Článek
22 15a
[8]
Článek
23 15b
8
Článek
24 37
Unie může uzavřít dohody s jedním nebo více státy nebo mezinárodními organizacemi v oblastech spadajících do této kapitoly.
1. Je-li k provedení této hlavy
nezbytné uzavřít dohodu s jedním nebo více státy nebo mezinárodními
organizacemi, může Rada zmocnit předsednictví, aby za tímto účelem zahájilo
jednání, případně s podporou Komise. Takové dohody uzavírá Rada na
doporučení předsednictví.
2. Pokud se dohoda týká otázky, v
níž je pro přijímání vnitřních rozhodnutí požadována jednomyslnost,
rozhoduje Rada jednomyslně.
3. Je-li dohoda zamýšlena k
provedení společné akce nebo společného postoje, rozhoduje Rada
kvalifikovanou většinou v souladu s čl. 23 odst. 2.
4. Tento článek se vztahuje i na
věci spadající do hlavy VI. Týká-li se dohoda otázky, v níž je pro přijímání
vnitřních rozhodnutí nebo opatření vyžadována kvalifikovaná většina,
rozhoduje Rada kvalifikovanou vět.inou v souladu s čl. 34 odst. 3.
5. Členský stát, jehož zástupce v
Radě prohlásí, že tento stát musí splnit své ústavní předpisy, není touto
dohodou vázán; ostatní členové Rady se mohou dohodnout na předběžném
provádění dohody.
6. Dohody uzavřené za podmínek
uvedených v tomto článku zavazují orgány Unie.
Článek
25 38
Aniž je dotčen článek 207 240
Smlouvy o založení Evropského společenství
fungování Evropské unie, sleduje
Politický a bezpečnostní výbor mezinárodní situaci v oblastech společné
zahraniční a bezpečnostní politiky a přispívá k vymezení politik podáváním
stanovisek Radě na její žádost, na žádost
vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
nebo z vlastního podnětu. Sleduje také provádění dohodnutých politik, aniž
jsou dotčeny pravomoci vysokého představitele
je dotčena působnost předsednictví a Komise.
V rámci této kapitoly vykonává Politický
a bezpečnostní výbor pod odpovědností Rady a vysokého představitele
politickou kontrolu a strategické řízení při operacích k řešení krizí podle
článku 28b
43.
V rámci této hlavy vykonává výbor pod
odpovědností Rady politickou kontrolu a strategické řízení při operacích k
řešení krizí.
Rada může za účelem operace k řešení krizí a po dobu jejího trvání, jak ji
Rada určí, zmocnit výbor k přijímání vhodných rozhodnutí týkajících se
politické kontroly a strategického řízení operace,
aniž je dotčen článek 47.
V souladu s článkem
16b
16 Smlouvy o fungování Evropské unie
a odchylně od jeho odstavce 2 přijímá Rada rozhodnutí, které stanoví
pravidla o ochraně fyzických osob při zpracovávání osobních údajů členskými
státy, pokud vykonávají činnosti spadající do oblasti působnosti této
kapitoly, a pravidla o volném pohybu těchto údajů. Dodržování těchto
pravidel podléhá kontrole nezávislými orgány.
Článek 25b
40[9]
Provádění společné zahraniční
a bezpečnostní politiky se nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí
orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie uvedených v článcích 2b
až 2e 3 až 6
Smlouvy o fungování Evropské unie.
Stejně tak se provádění politik uvedených v daných článcích nedotýká uplatňování postupů a rozsahu pravomocí orgánů, které Smlouvy stanoví pro výkon pravomocí Unie podle této kapitoly.
Článek 26
Generální tajemník Rady, vysoký
představitel pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku je nápomocen
Radě v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky především tím,
že přispívá k formulování, přípravě a provádění politických rozhodnutí a
případně tím, že vede jménem Rady na žádost předsednictví politický dialog
se třetími stranami.
Článek 27
Komise je plně zapojena do prací v
oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Článek 27a
[10]
1. Účelem posílené spolupráce v
některé z oblastí uvedených v této hlavě je chránit hodnoty celé Unie a
sloužit jejím zájmům tím, že potvrdí její identitu jako soudržné síly na
mezinárodní úrovni. Při této spolupráci jsou zachovávány
- zásady, cíle, obecné směry a
soudržnost společné zahraniční a bezpečnostní politiky,
jakož i rozhodnutí přijatá v jejím rámci,
- pravomoci Evropského společenství,
a
- soudržnost mezi souhrnem politik
Unie a jejími vnějšími činnostmi.
2. Na posílenou spolupráci podle
tohoto článku se použijí články 11 až 27, 27b až 28, nestanoví-li článek 27c
a články 43 až 45 jinak.
Článek 27b
Posílená spolupráce podle této hlavy
se týká provádění společné akce nebo společného postoje. Nemůže se týkat
otázek souvisejících s vojenstvím nebo s obranou.
Článek 27c
Členské státy, které mezi sebou
zamýšlejí navázat posílenou spolupráci podle článku 27b, podají v tomto
smyslu žádost Radě. Žádost bude předána Komisi a pro informaci Evropskému
parlamentu. Komise zaujme stanovisko zejména ke spojitosti zamýšlené
posílené spolupráce s politikami Unie. O vydání zmocnění rozhodne Rada v
souladu s čl. 23 odst. 2 druhým a třetím pododstavcem v souladu s články 43
až 45.
Článek 27d
Aniž jsou dotčeny pravomoci
předsednictví a Komise, dbá generální tajemník Rady, vysoký představitel pro
společnou zahraniční a bezpečnostní politiku zejména na to, aby byli
Evropský parlament a všichni členové Rady plně informováni o provádění
posílené spolupráce v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Článek 27e
Každý členský stát, který si přeje
podílet se na posílené spolupráci navázané na základě článku 27c, oznámí
svůj záměr Radě a uvědomí o něm Komisi. Komise podá Radě stanovisko ve lhůtě
tří měsíců ode dne obdržení oznámení. Ve lhůtě čtyř měsíců ode dne obdržení
oznámení rozhodne Rada o žádosti a o případné zvláštní úpravě, kterou
považuje za nezbytnou. Rozhodnutí se považuje za přijaté, pokud je Rada v
téže lhůtě kvalifikovanou většinou neodloží; v tom případě Rada své
rozhodnutí odůvodní a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání.
Pro účely tohoto článku rozhoduje Rada
kvalifikovanou většinou. Kvalifikovanou většinou se rozumí týž podíl
vážených hlasů a týž podíl počtu zúčastněných členů Rady, jak jsou stanoveny
v čl. 23 odst. 2 třetím pododstavci.
Článek
28 41
1. Články 189, 190, 196 a. 199, 203,
204, 206 a. 209, 213 a. 219, 255 a 290 Smlouvy o založení Evropského
společenství se vztahují na ustanovení týkající se oblastí uvedených v této
hlavě.
1.
2. Správní výdaje, které orgánům
vzniknou na základě ustanovení týkajících se
oblastí uvedených v této hlavě při
provádění této kapitoly, jsou hrazeny z rozpočtu Evropských
společenství.
2.
3. Operativní výdaje, které vzniknou
v souvislosti s prováděním výše uvedených
ustanovení při provádění této
kapitoly, jsou rovněž hrazeny z rozpočtu Evropských společenství
s výjimkou výdajů na operace v souvislosti s vojenstvím nebo obranou a
případů, kdy Rada jednomyslně rozhodne jinak.
Nejsou-li výdaje hrazeny z rozpočtu Evropských společenství,
hradí je členské státy podle klíče hrubého národního produktu, pokud Rada
jednomyslně nerozhodne jinak. Členské státy, jejichž zástupci v Radě učinili
formální prohlášení podle čl. 23
31 odst. 1 druhého pododstavce, nejsou povinny přispívat na
financování operací v souvislosti s vojenstvím nebo obranou.
3. Rada přijme rozhodnutí, kterým
stanoví zvláštní postupy pro zajištění rychlého přístupu k prostředkům
rozpočtu Unie určeným k naléhavému financování iniciativ v rámci společné
zahraniční a bezpečnostní politiky, a zejména k přípravným činnostem pro
mise podle čl. 28a
42 odst. 1 a článku
43 28b.
Rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.
Činnosti pro přípravu misí uvedených v čl.
28a 42
odst. 1 a článku 43 28b,
které nejsou hrazeny z rozpočtu Unie, jsou financovány z fondu pro zahájení
operace vytvořeného příspěvky členských států.
Rada přijme kvalifikovanou většinou na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku rozhodnutí, kterými stanoví:
a) postupy vytvoření a financování fondu pro zahájení operace, zejména finanční částky přidělené fondu;
b) postupy správy fondu pro zahájení operace;
c) postupy finanční kontroly.
Pokud plánovaná mise podle čl.
28a 42
odst. 1 a článku 43 28b
nemůže být hrazena z rozpočtu Unie, pověří Rada využitím tohoto fondu
vysokého představitele. Vysoký představitel předloží Radě zprávu o provedení
tohoto pověření.
4. Rozpočtový proces upravený ve
Smlouvě o založení Evropského společenství se vztahuje na výdaje, které jsou
hrazeny z rozpočtu Evropských společenství.
Oddíl 1: USTANOVENÍ O SPOLEČNÉ BEZPEČNOSTNÍ A OBRANNÉ POLITICE
Článek
28a 42
[11]
1. Společná bezpečnostní a obranná politika je nedílnou součástí společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Zajišťuje Unii operativní schopnost, která se opírá o civilní a vojenské prostředky. Unie je může použít pro mise vedené mimo území Unie k udržení míru, předcházení konfliktům a posílení mezinárodní bezpečnosti v souladu se zásadami Charty Organizace spojených národů. Plnění těchto úkolů je založeno na využití schopností poskytnutých členskými státy.
2.
1. Společná
bezpečnostní a obranná politika zahrnuje postupné vymezení společné obranné
politiky Unie. Ta povede ke společné obraně, jakmile o tom Evropská rada
jednomyslně rozhodne. V tomto případě doporučí členským státům přijetí
takového rozhodnutí v souladu s jejich ústavními předpisy.
Společná zahraniční a bezpečnostní politika
zahrnuje v.echny otázky, které se týkají bezpečnosti Unie, včetně postupného
vymezení rámce společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné
obraně, rozhodne-li tak Evropská rada. V tomto případě doporučí Evropská
rada členským státům přijetí takového rozhodnutí v souladu s jejich
ústavními předpisy.
Politika Unie podle tohoto oddílu
článku se nedotýká zvláštní povahy
bezpečnostní a obranné politiky některých členských států a uznává závazky
některých členských států uskutečňujících svou společnou obranu v rámci
Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO), které vyplývají ze
Severoatlantické smlouvy a které jsou v souladu se společnou bezpečnostní a
obrannou politikou vytvořenou v tomto rámci.
V míře, v jaké to členské státy považují za
vhodné, bude postupné vytváření rámce společné obranné politiky podporováno
vzájemnou spoluprací v oblasti vyzbrojování.
2. Otázky upravené tímto článkem
zahrnují humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových
jednotek k řešení krizí, včetně prosazování míru.
3. Rozhodnutí, která se týkají
obrany podle tohoto článku, jsou přijímána, aniž jsou dotčeny politiky a
závazky uvedené v odst. 1 druhém pododstavci.
4. Tento článek nebrání rozvoji užší
spolupráce mezi dvěma nebo více členskými státy na dvoustranné úrovni v
rámci Západoevropské unie (ZEU) a NATO, pokud tato spolupráce není v rozporu
se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji nenarušuje.
5. Za účelem dosažení cílů tohoto
článku budou jeho ustanovení znovu posouzena v souladu s článkem 48.
3. Pro provádění společné bezpečnostní a obranné politiky dávají členské státy Unii k dispozici civilní a vojenské schopnosti, aby přispěly k plnění cílů vymezených Radou. Členské státy, které mezi sebou ustavily mnohonárodní síly, je mohou rovněž dát k dispozici společné bezpečnostní a obranné politice.
Členské státy se zavazují, že budou své vojenské schopnosti postupně zdokonalovat. Agentura pro oblast rozvoje obranných schopností, výzkumu, pořizování a vyzbrojování (dále jen ‚Evropská obranná agentura‘) určuje operativní potřeby, podporuje opatření k jejich uspokojování, přispívá k určení a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení výrobní a technologické základny v oblasti obrany, podílí se na vymezení evropské politiky schopností a vyzbrojování a napomáhá Radě při hodnocení zlepšování vojenských schopností.
4. Rozhodnutí týkající se společné bezpečnostní a obranné politiky včetně těch, která se týkají zahájení mise podle tohoto článku, přijímá Rada jednomyslně na návrh vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku nebo z podnětu některého členského státu. Vysoký představitel může, případně společně s Komisí, navrhnout, aby byly využity vnitrostátní prostředky i nástroje Unie.
5. K zachování hodnot Unie
a službě jejím zájmům může Rada v rámci Unie pověřit provedením mise skupinu
členských států. Provádění této mise se řídí článkem
44 28c.
6. Členské státy, jejichž vojenské
schopnosti splňují vyšší kritéria a které přijaly v této oblasti přísnější
závazky s ohledem na vedení těch nejnáročnějších misí, naváží v rámci Unie
stálou strukturovanou spolupráci. Tato spolupráce se řídí článkem
46 28e.
Nedotýká se článku 43 28b.
7. Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.
Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.
1. Mise uvedené v čl. 28a
42 odst. 1, při kterých může Unie použít
civilní a vojenské prostředky, zahrnují společné akce v oblasti odzbrojení,
humanitární a záchranné mise, poradní a pomocné mise ve vojenské oblasti,
mise pro předcházení konfliktům a udržení míru, mise bojových sil k řešení
krizí, včetně misí pro prosazování míru a stabilizačních operací po ukončení
konfliktů. Všechny tyto mise mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně
podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území.
2. Rada přijímá rozhodnutí týkající se misí uvedených v odstavci 1, ve kterých vymezí jejich cíle, rozsah a obecné podmínky jejich provádění. Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku pod vedením Rady a v úzkém a stálém styku s Politickým a bezpečnostním výborem zajišťuje koordinaci civilních a vojenských aspektů těchto misí.
1. V rámci rozhodnutí přijatých
podle článku 43 28b
může Rada svěřit provádění některé mise skupině členských států, které si to
přejí a mají pro takovou misi nezbytné schopnosti. Tyto členské státy se ve
spojení s vysokým představitelem Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní
politiku mezi sebou dohodnou na řízení této mise.
2. Členské státy účastnící se mise informují o vývoji mise pravidelně Radu z vlastního podnětu nebo na žádost jiného členského státu. Členské státy účastnící se mise neprodleně informují Radu v případě, kdy by provedení mise mělo podstatné následky nebo by vyžadovalo změnu cíle, rozsahu nebo podmínek mise stanovených rozhodnutím podle odstavce 1. V takových případech přijme Rada nezbytná rozhodnutí.
1. Evropská obranná agentura,
uvedená v čl. 28a
42 odst. 3, má pod vedením Rady za úkol:
a) přispívat k určení cílů vojenských schopností členských států a hodnotit dodržování závazků týkajících se schopností přislíbených členskými státy;
b) podporovat harmonizaci operativních potřeb a přijímání účinných a slučitelných akvizičních metod;
c) navrhovat mnohostranné projekty pro plnění cílů z hlediska vojenských schopností a zajišťovat koordinaci programů prováděných členskými státy a řízení zvláštních programů spolupráce;
d) podporovat výzkum v oblasti obranných technologií, koordinovat a plánovat společnou výzkumnou činnost a studie technických řešení odpovídajících budoucím operativním potřebám;
e) přispívat k určování a případně k provádění všech účelných opatření pro posílení průmyslové a technologické základny v oblasti obrany a pro zlepšení účinnosti vojenských výdajů.
2. Evropské obranná agentura je otevřena všem členským státům, které si přejí podílet se na její činnosti. Rada kvalifikovanou většinou přijme rozhodnutí vymezující statut, sídlo a způsob fungování agentury. Toto rozhodnutí přihlíží ke stupni skutečného podílu na činnostech agentury. V rámci agentury se vytvářejí zvláštní skupiny sdružující členské státy, jež vedou společné projekty. Agentura plní své úkoly ve spojení s Komisí, je-li to třeba.
1. Členské státy, které si přejí
účastnit se stálé strukturované spolupráce uvedené v čl.
28a 42
odst. 6, splňují kritéria a přijímají závazky týkající se vojenských
schopností stanovené v Protokolu o stálé strukturované spolupráci, oznámí
svůj záměr Radě a vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci
a bezpečnostní politiku.
2. Do tří měsíců od oznámení podle odstavce 1 přijme Rada rozhodnutí o zřízení stálé strukturované spolupráce a stanoví seznam zúčastněných členských států. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s vysokým představitelem.
3. Každý členský stát, který si v pozdějším stadiu přeje účastnit se stálé strukturované spolupráce, oznámí svůj záměr Radě a vysokému představiteli.
Rada přijme rozhodnutí, kterým potvrdí účast dotyčného členského státu, který splňuje kritéria a přijímá závazky stanovené v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou po konzultaci s vysokým představitelem. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl.
205 238
odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.
4. Pokud zúčastněný členský stát již nesplňuje kritéria nebo není již schopen dostát závazkům stanoveným v článcích 1 a 2 Protokolu o stálé strukturované spolupráci, může Rada přijmout rozhodnutí o pozastavení účasti tohoto členského státu.
Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou. Na hlasování se podílejí pouze členové Rady zastupující zúčastněné členské státy, s výjimkou dotyčného členského státu.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl.
205 238
odst. 3 písm. a) Smlouvy o fungování Evropské unie.
5. Pokud si zúčastněný členský stát přeje odstoupit ze stálé strukturované spolupráce, oznámí své rozhodnutí Radě, která vezme na vědomí, že dotyčný členský stát ukončil svou účast.
6. Rozhodnutí a doporučení Rady v rámci stálé strukturované spolupráce jiná než uvedená v odstavcích 2 až 5 se přijímají jednomyslně. Pro účely tohoto odstavce je k jednomyslnosti třeba pouze hlasů zástupců zúčastněných členských států.
HLAVA VI
[12]
USTANOVENÍ O POLICEJNÍ A SOUDNÍ SPOLUPRÁCI V
TRESTNÍCH VĚCECH
Článek 29
Aniž jsou dotčeny pravomoci
Evropského společenství, klade si Unie za cíl poskytovat svým občanům v
prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany tím, že rozvíjí
společný postup členských států v oblasti policejní a soudní spolupráce v
trestních věcech, a tím, že předchází rasismu a xenofobii a potírá je.
Tohoto cíle se dosáhne předcházením organizované
i neorganizované trestné činnosti a bojem proti ní, zejména proti terorismu,
obchodu s lidmi, trestným činům proti dětem, nedovolenému obchodu s drogami
a nedovolenému obchodu se zbraněmi, korupci a podvodům, prostřednictvím:
- užší spolupráce policejních,
celních a jiných příslušných orgánů členských států
přímo nebo prostřednictvím Evropského
policejního úřadu (Europolu) v souladu s články 30 a 32;
- užší spolupráce soudních a jiných
příslušných orgánů členských států, též prostřednictvím
Evropské jednotky pro soudní spolupráci (Eurojust), v souladu s
články 31 a 32;
- sbližováním předpisů trestního
práva členských států v souladu s čl. 31 písm. e), je-li
to nezbytné.
Článek 30
1. Společný postup v oblasti
policejní spolupráce zahrnuje:
a) operativní spolupráci příslu.ných
orgánů včetně policie, celních orgánů a jiných donucovacích orgánů členských
států při předcházení trestným činům, jejich odhalování a objasňování;
b) shromažďování, uchovávání,
zpracovávání, analýzu a výměnu příslušných informací, včetně informací
donucovacích orgánů k oznámením o podezřelých finančních operacích, zejména
prostřednictvím Europolu, za podmínky dodržování příslušných předpisů o
ochraně osobních údajů;
c) spolupráci a společné iniciativy
v oblasti vzdělávání, výměny styčných důstojníků, služebních pobytů, využití
prostředků a forenzního výzkumu;
d) společné vyhodnocování
kriminalistických metod při odhalování závažných forem organizované trestné
činnosti.
2. Rada podporuje spolupráci
prostřednictvím Europolu a během pěti let od vstupu Amsterodamské smlouvy v
platnost zejména:
a) umožní Europolu usnadňovat a
podporovat přípravu a povzbuzovat koordinaci a provádění konkrétních
vyšetřovacích akcí příslušných orgánů členských států včetně operativních
akcí společných týmů, které zahrnují zástupce Europolu;
b) přijme opatření, která Europolu
umožní obracet se na příslušné orgány členských států se žádostí provést a
koordinovat vyšetřování ve zvláštních případech a rozvíjet konkrétní odborné
znalosti, které mohou být předávány členským státům, aby jim pomáhaly při
vyšetřování případů organizované trestné činnosti;
c) podpoří spolupráci mezi úředníky
činnými v trestním řízení, specializovanými na boj proti organizované
trestné činnosti v úzké spolupráci s Europolem;
d) zavede síť výzkumu, dokumentace a
statistiky o přeshraniční trestné činnosti.
Článek 31
1. Společný postup v oblasti soudní
spolupráce v trestních věcech zahrnuje:
a) usnadňování a urychlování
spolupráce příslušných ministerstev a soudních nebo obdobných orgánů
členských států v řízení a při výkonu rozhodnutí, a to též prostřednictvím
Eurojustu, jeví-li se to účelné;
b) usnadňování vydávání mezi
členskými státy;
c) zajišťování slučitelnosti
příslušných předpisů členských států, pokud je to nezbytné ke zlepšení této
spolupráce;
d) předcházení kompetenčním
konfliktům mezi členskými státy;
e) postupné přijímání opatření k
zavedení minimálních pravidel o znacích skutkových podstat trestných činů a
trestech v oblasti organizované trestné činnosti, terorismu a nedovoleného
obchodu s drogami.
2. Rada podporuje spolupráci
prostřednictvím Eurojustu tím, že:
a) umožňuje Eurojustu přispívat k
dobré koordinaci mezi orgány členských států činných v trestním řízení;
b) podporuje pomoc poskytovanou
Eurojustem při vyšetřování závažné přeshraniční trestné činnosti, zejména v
případech organizované trestné činnosti, s ohledem zejména na analýzy
provedené Europolem;
c) usnadňuje úzkou spolupráci
Eurojustu s Evropskou soudní sítí, zejména proto, aby byl usnadněn výkon
dožádání a žádostí o vydání.
Článek 32
Rada stanoví podmínky a meze, za
nich. mohou příslu.né orgány uvedené v článcích 30 a 31 zasahovat na území
jiného členského státu ve spojení a po dohodě s jeho orgány.
Článek 33
Tato hlava se nedotýká výkonu
působnosti členských států v oblasti udržování veřejného pořádku a ochrany
vnitřní bezpečnosti.
Článek 34
1. V oblastech uvedených v této
hlavě se členské státy informují a konzultují v Radě tak, aby koordinovaly
své postupy. K tomu navazují spolupráci mezi příslu.nými útvary svých
státních správ.
2. Rada přijímá opatření a podporuje
vhodnou formou a vhodnými postupy uvedenými v této hlavě spolupráci sloužící
cílům Unie. Za tím účelem může Rada z podnětu členského státu nebo Komise
jednomyslně:
a) zaujímat společné postoje
vymezující přístup Unie k určité otázce;
b) přijímat rámcová rozhodnutí za
účelem sbližování právních a správních předpisů členských států. Rámcová
rozhodnutí jsou závazná pro členské státy co do výsledku, kterého má být
dosaženo, přičemž volba forem a prostředků se ponechává vnitrostátním
orgánům. Nemají přímý účinek;
c) přijímat rozhodnutí za jakýmkoli
jiným účelem, který je v souladu s cíli této hlavy, s vyloučením sbližování
právních a správních předpisů členských států. Tato rozhodnutí jsou závazná
a nemají přímý účinek; Rada přijímá kvalifikovanou většinou opatření, která
jsou nezbytná k provedení těchto rozhodnutí na úrovni Unie;
d) vypracovávat úmluvy, které
doporučí členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavními předpisy.
Členské státy zahájí odpovídající proces ve lhůtě stanovené Radou.
Není-li v těchto úmluvách stanoveno jinak,
vstoupí v platnost, jakmile budou přijaty alespoň polovinou členských států,
a to v členských státech, které je přijaly. Opatření k provedení úmluv jsou
přijímána v Radě dvoutřetinovou většinou hlasů smluvních stran.
3. Má-li Rada rozhodnout
kvalifikovanou většinou, je hlasům jejích členů přidělena váha stanovená v
čl. 205 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství a k přijetí aktů
Rady se vyžaduje nejméně 232 hlasů alespoň dvou třetin členů. Člen Rady může
požádat, aby při přijímání rozhodnutí Rady kvalifikovanou většinou bylo
ověřeno, zda členské státy tvořící tuto kvalifikovanou vět.inu zastupují
alespoň 62 % celkového počtu obyvatel Unie. Ukáže-li se, že tato podmínka
není splněna, není dané rozhodnutí přijato.
4. V procedurálních otázkách Rada
rozhoduje většinou svých členů.
Článek 35
1. Soudní dvůr Evropských
společenství má za podmínek stanovených v tomto článku pravomoc rozhodovat o
předběžných otázkách týkajících se platnosti a výkladu rámcových rozhodnutí
a rozhodnutí, výkladu úmluv uzavřených podle této hlavy, jakož i platnosti a
výkladu opatření k jejich provedení.
2. Každý členský stát může uznat
prohlášením učiněným při podpisu Amsterodamské smlouvy nebo kdykoli později
pravomoc Soudního dvora rozhodovat o předběžných otázkách podle odstavce 1.
3. Učinil-li členský stát prohlášení
podle odstavce 2 tohoto článku, uvede, že:
a) každý soud tohoto státu, jehož
rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva,
může požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se
platnosti nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která se v řízení před
ním vyskytla, považuje-li je za nezbytné k vydání svého rozsudku, nebo že
b) každý soud tohoto státu může
požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se platnosti
nebo výkladu aktu uvedeného v odstavci 1, která se v řízení před ním
vyskytla, považuje-li je za nezbytné k vydání svého rozsudku.
4. Každý členský stát může bez
ohledu na to, zda učinil prohlášení podle odstavce 2, předložit Soudnímu
dvoru v řízeních podle odstavce 1 svá podání nebo písemná vyjádření k věci.
5. Soudní dvůr nemá pravomoc
přezkoumávat platnost nebo přiměřenost opatření policie nebo jiných
donucovacích orgánů ani výkon působnosti členských států v oblasti udržování
veřejného pořádku a ochrany vnitřní bezpečnosti.
6. Soudní dvůr je příslušný
přezkoumávat legalitu rámcových rozhodnutí a rozhodnutí na základě žalob
podaných členským státem nebo Komisí pro nepříslušnost, porušení podstatných
formálních náležitostí, porušení této smlouvy nebo právního předpisu
týkajícího se jejího provádění, anebo pro zneužití pravomoci. Žaloby podle
tohoto odstavce je třeba zahájit ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění aktu.
7. Soudní dvůr je příslušný
rozhodovat o všech sporech mezi členskými státy o výklad nebo použití
právních aktů přijatých podle čl. 34 odst. 2, které Rada nevyřeší do šesti
měsíců od jejich předložení jedním z jejích členů. Soudní dvůr je dále
příslušný rozhodovat spory mezi členskými státy a Komisí o výklad a použití
úmluv uzavřených podle čl. 34 odst. 2 písm. d).
Článek 36
1. Zřizuje se koordinační výbor
vyšších úředníků. Současně s koordinační činností má výbor za úkol:
- podávat stanoviska Radě na její
žádost nebo z vlastního podnětu;
- přispívat, aniž je dotčen článek
207 Smlouvy o založení Evropského společenství, k přípravě jednání Rady v
oblastech uvedených v článku 29.
2. Komise je v plném rozsahu
zapojena do prací v oblastech uvedených v této hlavě.
Článek 37
Členské státy v mezinárodních
organizacích a na mezinárodních konferencích, jichž se účastní, zastávají
společné postoje přijaté podle ustanovení této hlavy.
Články 18 a 19 se použijí přiměřeně na
záležitosti spadající do této hlavy.
Článek 38
Dohody uvedené v článku 24 mohou
upravovat záležitosti spadající do této hlavy.
Článek 39
1. Před přijetím opatření uvedených
v čl. 34 odst. 2 písm. b), c) a d) Rada konzultuje Evropský parlament.
Evropský parlament vydá své stanovisko ve lhůtě,
kterou může Rada stanovit a která není kratší než tři měsíce. Nevydá-li v
této lhůtě žádné stanovisko, může Rada rozhodnout.
2. Předsednictví a Komise pravidelně
informují Evropský parlament o činnosti v oblastech, které upravuje tato
hlava.
3. Evropský parlament může Radě
klást dotazy nebo jí podávat doporučení. Každoročně koná rozpravu o pokroku
dosaženém v oblastech uvedených v této hlavě.
Článek 40
[13]
1. Účelem posílené spolupráce v
některé z oblastí uvedených v této hlavě je umožnit, aby se Unie rychleji
rozvíjela v prostor svobody, bezpečnosti a práva, při zachovávání pravomocí
Evropského společenství a cílů stanovených v této hlavě.
2. Články 29 až 39 a články 40a, 40b
a 41 se vztahují na posílenou spolupráci podle tohoto článku, nestanoví-li
článek 40a a články 43 až 45 jinak.
3. Ustanovení Smlouvy o založení
Evropského společenství, která se týkají pravomoci Soudního dvora a výkonu
této pravomoci, se vztahují na tento článek a na články 40a a 40b.
Článek 40a
1. Členské státy, které mezi sebou
zamýšlejí navázat posílenou spolupráci na základě článku 40, podají žádost
Komisi, která může v tomto smyslu předložit návrh Radě. Pokud návrh
nepředloží, sdělí Komise důvody dotyčným členským státům. Ty pak mohou
předložit Radě podnět směřující k získání zmocnění pro danou posílenou
spolupráci.
2. Zmocnění uvedené v odstavci 1 v
souladu s články 43 až 45 udělí Rada na návrh Komise nebo na podnět nejméně
osmi členských států a po konzultaci s Evropským parlamentem kvalifikovanou
většinou. Hlasům členů Rady je přidělena váha podle čl. 205 odst. 2 Smlouvy
o založení Evropského společenství.
Člen Rady může požádat, aby byla věc předložena
Evropské radě. Poté, co byla věc předložena Evropské radě, může Rada
rozhodnout v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce.
Článek 40b
Každý členský stát, který si přeje
podílet se na posílené spolupráci navázané na základě článku 40a, oznámí
svůj záměr Radě a Komisi, jež podá Radě ve lhůtě tří měsíců ode dne obdržení
oznámení stanovisko, případně spolu s doporučením týkajícím se zvláštní
úpravy, kterou považuje za nezbytnou k tomu, aby se daný členský stát
podílel na dané posílené spolupráci. Rada rozhodne o žádosti ve lhůtě čtyř
měsíců ode dne obdržení oznámení. Rozhodnutí se považuje za přijaté, pokud
je Rada v téže lhůtě kvalifikovanou většinou neodloží; v tomto případě Rada
své rozhodnutí odůvodní a stanoví lhůtu pro jeho přezkoumání.
Pro účely tohoto článku rozhoduje Rada za
podmínek stanovených v čl. 44 odst. 1.
Článek 41
1. Články 189, 190, 195, 196 až 199,
203, 204, čl. 205 odst. 3, články 206 až 209, 213 až 219, 255 a 290 Smlouvy
o založení Evropského společenství se vztahují na ustanovení týkající se
oblastí uvedených v této hlavě.
2. Správní výdaje, které orgánům
vzniknou na základě ustanovení týkajících se oblastí uvedených v této hlavě,
jsou hrazeny z rozpočtu Evropských společenství.
3. Operativní výdaje, které vzniknou
v souvislosti s prováděním výše uvedených ustanovení, jsou rovněž hrazeny z
rozpočtu Evropských společenství, pokud Rada jednomyslně nerozhodne jinak.
Nejsou-li výdaje hrazeny z rozpočtu Evropských společenství, hradí je
členské státy podle klíče hrubého národního produktu, ledaže Rada rozhodne
jednomyslně jinak.
4. Rozpočtový proces upravený ve
Smlouvě o založení Evropského společenství se vztahuje na výdaje, které jsou
hrazeny z rozpočtu Evropských společenství.
Článek 42
Rada může z podnětu Komise nebo
členského státu a po konzultaci s Evropským parlamentem jednomyslně
rozhodnout, že postup v oblastech uvedených v článku 29 spadá pod hlavu IV
Smlouvy o založení Evropského společenství, a zároveň rozhodne o příslušném
hlasovacím postupu. Doporučí členským státům, aby přijaly toto rozhodnutí v
souladu se svými ústavními předpisy.
HLAVA VII
[14]
USTANOVENÍ O POSÍLENÉ SPOLUPRÁCI
Článek 43
1. Členské státy, které mezi sebou
zamýšlejí navázat posílenou spolupráci, se mohou obracet na orgány a
využívat postupy a mechanismy stanovené v této smlouvě a Smlouvě o založení
Evropského společenství, pokud zamýšlená spolupráce:
a) je zaměřena na to, aby
podporovala cíle Unie a Společenství, chránila její zájmy a sloužila jim a
posílila jejich proces integrace;
b) zachovává zásady uvedených smluv
a jednotný institucionální rámec Unie;
c) zachovává acquis communautaire i
opatření přijatá podle jiných ustanovení uvedených smluv;
d) zůstává v mezích pravomocí Unie a
Společenství a nedotýká se oblastí spadajících do výlučné pravomoci
Společenství;
e) nenarušuje vnitřní trh, jak jej
vymezuje čl. 14 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství, ani
hospodářskou a sociální soudržnost podle hlavy XVII uvedené smlouvy;
f) nevytváří překážku ani
diskriminaci v obchodu mezi členskými státy a nevyvolává mezi nimi narušení
hospodářské soutěže;
g) sdružuje alespoň osm členských
států;
h) zachovává pravomoci, práva a
povinnosti členských států nepodílejících se na spolupráci;
i) neovlivňuje ustanovení protokolu
o začlenění schengenského acquis do rámce Evropské unie;
j) je otevřena všem členským státům
v souladu s článkem 43b.
Článek 43a
Posílenou spolupráci lze použít a.
jako poslední prostředek, pokud bylo v rámci Rady shledáno, že cílů této
spolupráce nelze dosáhnout v přiměřené lhůtě za použití příslušných
ustanovení smluv.
Článek 43b
Při navázání je posílená spolupráce
vždy otevřena pro všechny členské státy. Je pro ně rovněž otevřens kdykoli v
souladu s články 27e a 40b této smlouvy a článku 11a Smlouvy o založení
Evropského společenství, pokud zachovávají původní rozhodnutí a rozhodnutí
přijatá v jejím rámci.
Komise a členské státy podílející se na posílené
spolupráci dbají na to, aby bylo k účasti povzbuzeno co nejvíce členských
států.
Článek 44
1. Pro přijímání aktů a rozhodnutí,
které jsou nezbytné k provedení spolupráce podle článku 43, platí příslušná
institucionální ustanovení této smlouvy a Smlouvy o založení Evropského
společenství.
Všichni členové Rady se mohou účastnit jednání,
na rozhodování se však podílejí pouze zástupci členských států zúčastněných
na posílené spolupráci. Kvalifikovaná většina je vymezena podílem vážených
hlasů zúčastněných členských států Rady, který je stanoven v čl. 205 odst. 2
Smlouvy o založení Evropského společenství, a pokud se jedná o posílenou
spolupráci navázanou na základě článku 27c, v čl. 23 odst. 2 druhém a třetím
pododstavci této smlouvy. K jednomyslnosti stačí jednomyslnost pouze
dotčených členů Rady.
Tyto akty a rozhodnutí netvoří součást acquis
Unie.
2. Členské státy uplatňují akty a
rozhodnutí přijaté k provedení posílené spolupráce, jíž se účastní, pokud se
jich týkají. Tyto akty a rozhodnutí zavazují pouze zúčastněné členské státy
a případně mají rovněž přímý účinek pouze v těchto státech. Členské státy,
které se nepodílejí na posílené spolupráci, nebrání jejímu provádění
zúčastněnými členskými státy.
Článek 44a
Náklady, které vznikají z provádění
posílené spolupráce, s výjimkou správních nákladů orgánů, hradí zúčastněné
členské státy, pokud všichni členové Rady po konzultaci s Evropským
parlamentem jednomyslně nerozhodnou jinak.
Článek 45
Rada a Komise zajišťují soudržnost
mezi činnostmi prováděnými na základě této hlavy a soudržnost těchto
činností s politikami Unie a Společenství a za tímto účelem spolupracují.
HLAVA
VI VIII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 46
Ustanovení Smlouvy o založení
Evropského společenství, Smlouvy o založení Evropského společenství uhlí a
oceli a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii,
která se týkají pravomocí Soudního dvora Evropských společenství a výkonu
těchto pravomocí, se vztahují pouze na následující ustanovení této smlouvy:
a) ustanovení pozměňující Smlouvu o
zalo.ení Evropského hospodářského společenství s ohledem na založení
Evropského společenství, Smlouvu o založení Evropského společenství uhlí a
oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou energii;
b) ustanovení hlavy VI za podmínek
stanovených v článku 35;
c) ustanovení hlavy VII za podmínek
stanovených v článcích 11 a 11a Smlouvy o založení Evropského společenství a
článku 40 této smlouvy;
d) ustanovení čl. 6 odst. 2 ve
vztahu k jednání orgánů, pokud má Soudní dvůr pravomoc podle smluv o
založení Evropských společenství a podle této smlouvy;
e) ryze procedurální pravidla
obsažená v článku 7, přičemž Soudní dvůr rozhodne na žádost daného členského
státu ve lhůtě jednoho měsíce ode dne rozhodnutí Rady podle uvedeného
článku;
f) články 46 až 53.
Unie má právní subjektivitu.
Článek 47
[15]
S výhradou ustanovení pozměňujících
Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství s ohledem na
založení Evropského společenství, Smlouvu o založení Evropského společenství
uhlí a oceli a Smlouvu o založení Evropského společenství pro atomovou
energii a těchto závěrečných ustanovení se tato smlouva nedotýká smluv o
založení Evropských společenství nebo následných smluv či aktů tyto smlouvy
pozměňujících nebo doplňujících.
Článek 48
1. Smlouvy mohou být změněny řádným postupem pro přijímání změn. Mohou být rovněž změněny zjednodušeným postupem pro přijímání změn.
Řádný postup pro přijímání změn
2. Vláda kteréhokoli členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou Radě předkládat návrhy na změnu Smluv. Tyto návrhy mohou mimo jiné směřovat k rozšíření nebo omezení pravomocí svěřených Unii ve Smlouvách. Tyto návrhy předá Rada Evropské radě a oznámí se vnitrostátním parlamentům.
3. Přijme-li Evropská rada prostou většinou po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí kladné rozhodnutí ve vztahu k posouzení navrhovaných změn, svolá předseda Evropské rady konvent složený ze zástupců vnitrostátních parlamentů, hlav států nebo předsedů vlád členských států, Evropského parlamentu a Komise. Institucionální změny v měnové oblasti jsou rovněž konzultovány s Evropskou centrální bankou. Konvent přezkoumá návrhy změn a konsensem přijme doporučení pro konferenci zástupců vlád členských států podle odstavce 4.
Evropská rada může po obdržení souhlasu Evropského parlamentu prostou většinou rozhodnout, že konvent nesvolá, pokud to není odůvodněné rozsahem navrhovaných změn. V tom případě vymezí Evropská rada mandát pro konferenci zástupců vlád členských států.
4. Konferenci zástupců vlád členských států svolá předseda Rady, aby se společně dohodly změny, které mají být ve Smlouvách provedeny.
Změny vstoupí v platnost po ratifikaci všemi členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
5. Pokud Lisabonskou smlouvu po dvou letech od jejího podpisu ratifikovaly čtyři pětiny členských států a jeden nebo více členských států se při její ratifikaci setkalo s obtížemi, bude se touto otázkou zabývat Evropská rada.
Zjednodušený postup pro přijímání změn
6. Vláda každého členského státu, Evropský parlament nebo Komise mohou předložit Evropské radě návrhy na změnu všech nebo části ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie, která se týkají vnitřních politik a činností Unie.
Evropská rada může přijmout rozhodnutí o změně všech nebo části ustanovení části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie. Evropská rada rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem a Komisí a, v případě institucionálních změn v měnové oblasti, s Evropskou centrální bankou. Toto rozhodnutí vstoupí v platnost až po schválení členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
Rozhodnutí podle druhého pododstavce nesmí rozšířit pravomoci svěřené Unii Smlouvami.
7. Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie nebo hlava V této smlouvy, že Rada rozhoduje v určité oblasti nebo v určitém případě jednomyslně, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, které Radě umožní v této oblasti nebo v tomto případě rozhodovat kvalifikovanou většinou. Tento pododstavec se nepoužije na rozhodnutí související s vojenstvím nebo obranou.
Stanoví-li Smlouva o fungování Evropské unie, že Rada přijímá legislativní akty zvláštním legislativním postupem, může Evropská rada přijmout rozhodnutí, kterým umožní přijímat tyto akty řádným legislativním postupem.
Každá iniciativa Evropské rady na základě prvního nebo druhého pododstavce se oznámí vnitrostátním parlamentům. Vysloví-li některý vnitrostátní parlament ve lhůtě do šesti měsíců od tohoto oznámení svůj nesouhlas, rozhodnutí uvedené v prvním nebo druhém pododstavci se nepřijme. Není-li nesouhlas vysloven, může Evropská rada toto rozhodnutí přijmout.
Evropská rada rozhoduje o přijetí rozhodnutí uvedených v prvním nebo druhém pododstavci jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu, který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.
Vláda kteréhokoli členského státu
nebo Komise může Radě předkládat návrhy na změnu smluv, na nichž je Unie
založena.
Zaujme-li Rada po konzultaci s Evropským
parlamentem a v případě potřeby i Komise stanovisko pro svolání konference
zástupců vlád členských států, svolá předsedající Rady tuto konferenci, aby
se společně dohodly změny, jež by v těchto smlouvách měly být provedeny.
Institucionální změny v měnové oblasti jsou rovněž konzultovány s Evropskou
centrální bankou.
Změny vstupují v platnost po ratifikaci všemi
členskými státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
Článek 49
Každý evropský stát, který uznává
zásady uvedené v čl. 6 odst. 1 uznává
hodnoty uvedené v článku 1a a zavazuje se k jejich podpoře, může
požádat o členství v Unii. Svou žádost
O této žádosti je informován Evropský parlament
a vnitrostátní parlamenty. Žadatelský stát podává svou žádost
podává Radě, která rozhoduje jednomyslně po konzultaci s Komisí a po
obdržení souhlasu Evropského parlamentu,
vyjádřeného nadpoloviční většinou všech jeho členů
který se usnáší většinou hlasů všech svých členů.
Kritéria pro přistoupení, na nichž se dohodne
Evropská rada, budou zohledněna.
Podmínky přijetí a s ním spojené nezbytné následné úpravy smluv, na nichž je Evropská unie založena, jsou předmětem dohody mezi členskými státy a žadatelským státem. Tato dohoda vyžaduje ratifikaci všemi smluvními státy v souladu s jejich ústavními předpisy.
1. Každý členský stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.
2. Členský stát, který se rozhodne
vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské
rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho
vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií. Tato dohoda
se sjednává v souladu s čl. 188n
218 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské
unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po
obdržení souhlasu Evropského parlamentu.
3. Smlouvy přestávají být pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupení v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámení podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodloužení této lhůty.
4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující členský stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají.
Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl.
205
238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungování
Evropské unie.
5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupení, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.
Protokoly ke Smlouvám a jejich přílohy tvoří jejich nedílnou součást.
1. Smlouvy se vztahují na Belgické království, Bulharskou republiku, Českou republiku, Dánské království, Spolkovou republiku Německo, Estonskou republiku, Irsko, Řeckou republiku, Španělské království, Francouzskou republiku, Italskou republiku, Kyperskou republiku, Lotyšskou republiku, Litevskou republiku, Lucemburské velkovévodství, Maďarskou republiku, Republiku Malta, Nizozemské království, Rakouskou republiku, Polskou republiku, Portugalskou republiku, Rumunsko, Republiku Slovinsko, Slovenskou republiku, Finskou republiku, Švédské království a Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
2. Územní působnost Smluv je
vymezena v článku 311a
355 Smlouvy o fungování Evropské unie.
Článek 50
l. Články 2 až 7 a články 10 až 19
Smlouvy o vytvoření jednotné Rady a jednotné Komise Evropských společenství
podepsané v Bruselu dne 8. dubna 1965 se zrušují.
2. Článek 2 a čl. 3 odst. 2 a hlava
III Jednotného evropského aktu podepsaného v Lucemburku dne 17. února 1986 a
v Haagu dne 28. února 1986 se zrušují.
Článek
51 53
Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou.
Článek
52 54
1. Tato smlouva bude ratifikována Vysokými smluvními stranami v souladu s jejich ústavními předpisy. Ratifikační listiny budou uloženy u vlády Italské republiky.
2. Tato smlouva vstupuje v platnost dnem l. ledna 1993 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo nestane-li se tak, prvním dnem měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední.
Článek
53 55
1. Tato smlouva, sepsaná
v jediném vyhotovení v jazyce anglickém,
bulharském, českém, dánském,
estonském, finském, francouzském, irském, italském,
litevském, lotyšském, maďarském, maltském,
německém, nizozemském, polském,
portugalském, rumunském, řeckém,
slovenském, slovinském, a
španělském a švédském, přičemž
všechna znění mají stejnou platnost, bude uložena v archivu vlády Italské
republiky, která předá její ověřený opis všem vládám ostatních signatářských
států.
V souladu se smlouvami o přistoupení mají rovněž
bulharské, české, estonské, finské, litevské, lotyšské, maďarské, maltské,
polské, rumunské, slovenské, slovinské a švédské znění této smlouvy stejnou
platnost.
2. Tato smlouva může být rovněž přeložena do jakéhokoliv jazyka určeného členskými státy z těch jazyků, jež jsou podle ústavního řádu těchto členských států úředními jazyky na jejich celém území nebo jeho části. Dotyčný členský stát předá ověřený opis těchto překladů, který bude uložen v archivu Rady.
NA DŮKAZ ČEHOŽ připojili níže podepsaní zplnomocnění zástupci k této smlouvě své podpisy.
V Maastrichtu dne sedmého února tisíc devět set devadesát dva.
… /následují podpisy/ …
[1] Členy Evropské unie se od té doby staly Česká republika, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Rakouská republika, Polská republika, Republika Slovinsko, Slovenská republika, Finská republika a Švédské království.
[2] Tento článek nahrazuje článek 5 Smlouvy o ES.
[3] Nahrazuje stávající hlavu VII. Jediný článek 10 (spolu s články 280a až 280i SFEU) zde nahrazuje dosavadní články 27a až 27e, 40, 40a a 40b a 43 až 45.
[4] Zjevně chyba textu, správně by mělo být „podle tohoto odstavce“.
[5] Tento článek je totožný s dosavadním článek 22. Proto jsou v něm vyznačeny pouze změny provedené v jeho textu Lisabonskou smlouvou.
[6] Tento článek je totožný s dosavadním článek 23. Proto jsou v něm vyznačeny pouze změny provedené v jeho textu Lisabonskou smlouvou.
[7] Tento článek byl nově označen jako článek 28a, pozměněn a přesunut za článek 28. Viz tam.
[8] Články 22 a 23 byly nově označen jako články 15a a 15b, pozměněny a přesunuty za článek 15. Viz tam.
[9] Tento článek nahrazuje dosavadní článek 47.
[10] Články 27a – 27e jsou nahrazeny zcela nově formulovaným článkem 10. Viz tam.
[11] Tento článek je totožný s dosavadním článkem 17. Proto jsou v něm vyznačeny pouze změny provedené v jeho textu Lisabonskou smlouvou.
[12] Bod 51 článku 1 Lisabonské smlouvy zní: „Články 29 až 39 hlavy VI, týkající se justiční spolupráce v trestních věcech a policejní spolupráce, se nahrazují kapitolami 1, 4 a 5 části třetí hlavy IV Smlouvy o fungování Evropské unie. Jak je uvedeno v čl. 2 bodech 64, 67 a 68 této smlouvy, nahrazuje se článek 29 článkem 61 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 30 články 69f a 69g uvedené smlouvy, článek 31 články 69a, 69b a 69d uvedené smlouvy, článek 32 článkem 69h uvedené smlouvy, článek 33 článkem 61e uvedené smlouvy a článek 36 článkem 61d uvedené smlouvy. Název hlavy se zrušuje a její číslo se stává číslem hlavy, která se týká závěrečných ustanovení.“
[13] Články 40 – 40b jsou nahrazeny zcela nově formulovaným článkem 10. Viz tam.
[14] Články 43 – 45 jsou nahrazeny zcela nově formulovaným článkem 10. Viz tam.
[15] Článek 47 je nahrazen článkem 25b. Viz tam.